Svatební zvyky

Zásnuby

Zásnuby, jak je známe dnes mají svůj počátek v židovské Tóře. V zákoně zvaném talmund se rozděluje vznik manželství na zásnuby a svatbu. Tento zvyk později převzali antičtí Řekové. Tradici předání prstenu nevěstě si z judaismu vypůjčilo také římské rodinné právo.

- Tradice zásnubního prstenu - staří Egypťané považovali prsten (kruh) za symbol nekonečnosti, tedy nekonečné lásky. Římané zase prsteny nosili na levém prsteníčku, protože veřili, že odtud vede žíla přímo do srdce.

Dnešní zásnuby jsou především záležitostí samotné dvojice. Nesmí však chybět prsten s kamínkem a romantické místo či chvíle. Do roka od zásnub se většinou koná svatba.

Námluvy

Dříve připomínaly námluvy vyjednávání dvou rodin o majetek, který přinesou snoubenci do manželství. Šlo o nevěstino věno, ale i o majetek, se kterým přijde do manželství ženich. Dnes už se jedná spíše o oznámení sňatku rodičům, i v tomto případě se ale sluší, když budoucí ženich přijde požádat rodiče nevěsty o její ruku a donese květiny pro její maminku, případně malý dárek.

Loučení se svobodou

Loučení se svobodou bylo v dřívějších dobách výsadou ženicha. Ženich si sezval své kamarády a příbuzenstvo z řad mužů v předvečer svatby. Při popíjení zdobili svatební májku a připravovali výzdobu na samotnou svatbu. Dnes mohou slavit rozlučku se svobodou i nevěsty, které pozvou družičky a kamarádky, které večírek zorganizují. Rozlučka se svobodou rozhodně nesmí v předsvatebním dění chybět. Rozlučka se většinou koná týden nebo 14 dní před svatbou.

Svatební oznámení

Výroba svatebního oznámení patří mezi první krůčky na cestě ke svatbě. Svatební oznámení by mělo být rozneseno/rozesláno dostatečně dopředu (alespoň půl roku dopředu), aby si hosté mohli udělat na vaši svatbu čas.

Svatební oznámení a zvací koláčky

Dříve se svatební oznámení roznášelo osobně rodině, známým a sousedům, obvykle splu s malým balením svatebních koláčků. Tradičně mají tyto koláčky mít různé náplně, aby bylo vidět, že nevěsta pochází z majetné rodiny. Tímto způsobem se ohlašovala budoucí svatba. Pečení koláčků bylo společenskou událostí, ale říká sem že nevěsta by se měla pečení vyhnout. Na svatbu pak zval výhradně ženich s dvěma mládenci. 

Něco nového, starého, půjčeného a modrého

Tato tradice pochází z anglického "Something old, something new, something borrowed, something blue" a každy předmět, který má mít nevěsta na sobě ve svůj velký den, symbolizuje něco jiného.

Něco starého - úcta k tradici (dříve měl prý tento předmět odhánět zlého ducha, který by způsobil, že by nevěsta mohla být neplodná)

Něco nového - symbol nového začátku

Něco půjčeného - půjčená věc by měla pocházet od někoho, kdo již má šťastné manželství, aby se štěstí drželo i nevěsty

Něco modrého - symbolizuje nevinnost, čistotu a věrnost

Děkování rodičům

Děkování rodičům může proběhnout už den předem, ale i v samotný svatební den. Jakou zvolíte formu už je na vás. Poděkování může mít formu proslovu, dopisu i pěkného dárku ve kterém vyjádříte svou vděčnost za výchovu a lásku, kterou vám rodiče po celý život dávali.

Závoj

Svatební závoj je v dnešní době spíš jen krásným doplňkem a některé nevěsty jej zcela vynechávají. V dřívějších dobách, kdy byly sňatky sjednané dopředu rodiči, ale plnil jasný úkol. Nevěsta musela zůstat tajemstvím, až do doby, kdy si pár neřekl své ano. Teprve potom mohl ženich odhalit závoj a políbit nevěstu. Ženich nesměl nevěstu až do svatby vidět vůbec, jednoduše proto, aby si sňatek nerozmyslel. Dříve lidé také věřili, že do těla člověka pronikají zlé síly nosem člověka. Proto nevěstu před těmito zlými silami chránil závoj. V některých krajích se traduje, že na konci svatebního dne nevěsta se zavázanýma očima nasazuje svobodným dívkám svůj závoj. Tato dívka se pak stává další nevěstou.

Nevěstiny šaty

Odkud se vzala tradice barvy svatebních šatů? Až do 18.století si nevěsty na svatbu oblékaly sváteční šaty libovolných barev. Trend bílé barvy představila až anglická královna Viktorie (na své svatbě s princem Albertem roku 1840), která barvou chtěla symbolizovat svůj vznešený původ i čistotu. Bílé šaty se dříve těžko udržovaly a tak byly znakem přepychu a luxusu. A jak již bylo řečeno, bílá barva je v křesťanství symbolem čistoty a nevinnosti. Dnes jsou bílé šaty samozřejmou součástí svateb západní kultury. V Číně oblékají nevěsty na svatbu červenou, která v jejich kultuře symbolizuje štěstí a prosperitu.

Svatební podvazek

Svatební podvazek se postupně stal běžnou součástí nevěstina outfitu. Podvazek symbolizuje štěstí a plodnost, ale mnoho nevěst jej nosí především pro pobavení svatebních hostů. Nedílnou součástí programu bývá stahování podvazku, kdy si ženich nesmí pomáhat rukama, ale musí mu na to stačit zuby. Svatební podvazek může být tak trochu i ekvivalentem svatební kytice v tom smyslu, že jej ženich vystřeluje mezi svobodné pány. Kdo jej chytí, do roka se má oženit.

Družičky

Tradice družiček sahá velmi dlouho do minulosti, kdy se družičky oblékaly do stejných nebo velmi podobných šatů jako nevěsta. Měly tím zmást zlé duchy, kteří chtěli nevěstě ublížit. Ve viktoriánské Anglii už se úkol družiček začal blížit současné podobě. V této éře družičky aranžovaly květiny a doprovázely nevěstu k oltáři, kam nesly česnek a bylinky (opět na odehnání zlých duchů od nevěsty). V dnešní době jsou družičkami nejčastěji nejlepší kamarádky nevěsty. Družičky pomáhají s přípravami svatby a často také pořádají nevěstě rozlučku se svobodou.

Falešná nevěsta

Poměrně vtipným zvykem je falešná nevěsta. Někdo z přítomných pánů se před svatbou převlékne za nevěstu a snaží se svést ženicha. Tato falešná nevěsta dá ženichovi pokoj většinou až dostane nějakou lahvinku.

Vývazky, voničky a myrta

Svatební vývazek je ozdobou každého svatebčana. Nejčastěji jej rozdávají družičky při příchodu před kostel či svatební síň. Vývazek může mít podobu mašličky s květinou, ale může jít i o jinou ozdobu. Tradiční květinou, která nesmí vývazku chybět je myrta (symbol mládí a krásy). Myrta je navíc zasvěcena bohyni lásky – Afroditě. Podle staročeské tradice se svobodným připíná myrta nalevo a ženatým/vdaným napravo.

Snubní prsteny

Snubní prsteny symbolizují spojení, věrnost a nerozlučnost. Kruh, který nemá konec ani začátek, je symbolem nekonečné lásky. Tradice nošení prstenů na levém prsteníčku pochází od starých Římanů, kteří věřili, že z prsteníčku vede žíla přímo do srdce. Papež Mikuláš I. dokonce kolem roku 860 vyhlásil, že prsten určený ženě je povinnou součástí svatebního ceremoniálu.

První pohled na nevěstu

Podle jedné z tradic by ženich neměl vidět něvěstu ve svatební den dříve než u oltáře, prý by to přineslo smůlu. Opět jde ale o tradici, která měla význam v minulosti. Dnes si některé dvojice ale stále nechávají tento moment překvapení. Pokud jdete na svatbu jako svatební hosté, schválně se dívejte na ženicha, který poprvé spatří svou milovanou v nádherných šatech.

Svatební špalír

Svatební špalír je pěkná tradice, která se dodržuje při odchodu novomanželů ze svatební síně nebo kostela. Hosté udělají novomanželům špalír (zástup ve dvou řadách), kterým novomanželé prochází. Prý symbolizuje jejich společnou cestu manželstvím a tím, že špalírem bez problémů projdou, zajistí si úspěch a spokojené manželství. V tento okamžik mohou také hosté začít házet na novomanžele rýži, okvětní lístky nebo konfety (pro hojnost, plodnost a bohatství).

Házení rýže a okvětních lístků

Rýžový déšť, který se snese na novomanžele, má symbolizovat hojnost, plodnost a štěstí. V dnešní době už to není jen rýže, ale např. okvětní lístky nebo konfety. Na fotky jsou také krásné praskavky u večerních obřadů. Oblíbené jsou i bublifuky.

Společné zametání střepů

Opět je tu jedna tradice pro štěstí. Střepy znamenají štěstí a společné zametání rozbitého talíře má prověřit novomanžele, jak dokáží spolupracovat. Hluk má navíc odehnat od manželů zlé duchy. Novomanželé by si měli dva střepy schovat (aby jim neuteklo štěstí). Ostatní hosté zametání novomanželům již tradičně znepříjemňují. Ať už tím, že jim znovu a znovu shazují již zametené střepy z lopatky nebo tím, že velké střepy rozšlapou na ještě menší.

Zatahování

Zatahování patří mezi oblíbené současné svatební zvyky. Jedná se o překážku, kterou novomanželům připraví svatebčané jakmile vyjdou ze svatební síně. Novomanželé musí v tento moment společně splnit připravený úkol. Zatahování může mít mnoho podob, záleží na kraji, místních tradicích i nápaditosti svatebčanů.

Svatební konvoj

Svatební konvoj (někdy také svatební kolona) je uspořádání aut, která jedou na svatební obřad v určitém pořadí. Na obřad jede jako první ženich s maminkou a kolonu uzavírá něvěsta se svým tatínkem. Z obřadu vedou kolonu novomanželé.

Troubení na svatbě

Troubení i svatební zvony mají dlouhou tradici, která sahá až ke keltským kořenům. Zvony i všechny další hlasité zvuky mají za úkol odehnat od ženicha a nevěsty zlé duchy. Troubí se tedy novomanželům pro štěstí, typicky po obřadu, když svatební kolona odjíždí na oběd či hostinu.

Koule na noze nebo chomout

Ať už v rámci zatahování nebo při jiné příležitosti mají nejraději kamarádi ženicha zvyk, kdy mu na nohu zamknou vězeňskou kouli (kterou mu nevěsta může odemknout). Druhou variantou je chomout, který dostane ženich na krk a nevěsta dostane do ruky bič.

Svatební hry

Svatební hry se staly tradicí teprve nedávno. Mají za úkol rozproudit zábavu i pobavit hosty. Mezi nejpopulárnější patří jednoznačně královský kočár a novomanželský kvíz. Existuje jich ale mnohem více.

Žertovný přípitek – voda nebo slivovice?

Nevěstě a ženichovi se donesou 2 panáky. V jednom je voda a ve druhém slivovice. Kdo z novomanželů si vezme slivovici, ten bude více tíhnout k alkoholu (nebo chodit do hospody). Většinou se to dělá tak, že se nevěstě podstrčí voda.

Házení svatební kytice

Od středověku lidé věřili, že pokud získají alespoň kousek nevěstiných šatů, přinese jim to štěstí a lásku. Nevěsty tak postupně přišly s tím, že do rozlíceného davu odhodily alespoň kytici.

Polévka z jednoho talíře s děravou lžící

Ke svatebnímu obědu už tak nějak patří polévka s játrovými knedlíčky ke které novomanželé navíc dostanou děravou lžíci. Kromě toho na sebe dostanou jeden velký "bryndák", aby si neušpinili šaty. Jejich úkolem a jedním z testů spolupráce je vzájemně se nakrmit a o polévku se rozdělit.

Vypouštění holubic

Vypouštění svatebních holubů se stává jednou z novodobých tradic. Vypuštění bílých holubů symbolizuje mír, štěstí a lásku. Holubi mají totiž po celý život jediného partnera. Pokud chcete tento zvyk zařadit do vašeho svatebního programu, poohlédněte se po chovu poštovních holubů ve vašem okolí.

Házení kytice

Zvyk házení kytice za hlavu známe především z filmů. Dnešní nevěsty jej však příliš nedodržují, protože si chtějí svou svatební kytici užít a třeba si ji i usušit. Význam toho zvyku spočívá v tom, že se svobodné dívky chytají házenou kytici, která kytici chytí bude příští nevěstou.

První tanec novomanželů

První tanec je krásnou součástí svatby. Svatební hosté utvoří kruh a následuje sólo novomanželů. Jakmile skončí první píseň, nastává příležitost, aby s novomanželi zatancovali i ostatní. Začíná se od rodičů, kteří si jdou s novomanželi zatancovat a později si nevěstu a ženicha prostřídají všichni, kteří si s nimi na chvilinku rádi zatančí.

Únos nevěsty

Únos nevěsty patří ke zvykům, od kterých se v poslední době upouští. Zvyk k nám doputoval nejspíše z Balkánu a v současnosti má podobu humorného žertíku. Kamarádi ženicha se dohodnou a ve večerních hodinách nevěstu v nepozorované chvíli odvedou do jiné místnosti nebo s ní odjedou do blízké restaturace. Jakmile ženich zjistí, že mu chybí jeho drahá polovička, vydává se jí hledat. Za nevěstu pak musí zaplatit výkupné (nejčastěji útratu v hospodě, kam nevěstu unesli).

Krájení svatebního dortu

Společné rozkrajování svatebního dortu symbolizuje společné dělení a vzájemnou pomoc. Někdy se také říká, že kdo uchopí nůž nahoře, bude mít v manželství navrch. Podle další tradice má nůž držet nevěsta a ženich její ruku překrývat, což symbolizuje, že muž bude svou ženu ochraňovat a bude jí oporou. První kousek má předat ženich nevěstě a nevěsta ženichovi. Další kousky by měli dostat rodiče novomanželů. Někde se také první kusy dortu draží. Svatební dort by ale měli ochutnat všichni svatebčané (prý to přinese novomanželům štěstí).

Svatba v květnu

Možná už jste slyšeli rčení "Svatba v máji věší máry", případně "Svatba v máji, do roka máry." Tato pověra pochází z 18. století, kdy byla podložena reálnými riziky. Nevěsta totiž ve většině případů hned po svatbě otěhotněla a v létě ji čekala náročná práce na polích, kdy hrozil potrat. Druhým důvodem bylo to, že se dítě narodilo koncem zimy, kdy lidem docházely zásoby jídla. V současné době je situace jiná, a naopak svatbu v květnu vřele doporučujeme. Květen je lásky čas a svatba mezi rozkvetlými stromy má úžasnou atmosféru. Další výhodou je, že stále hodně lidí svatbu v květnu nechce, a proto jsou mnohem volnější termíny a oblíbené lokality na svatbu.

Počasí na svatbě

Tato tradice patří spíše mezi svatební pověry, ale říká se, že každé počasí symbolizuje pro manžele něco jiného.

1. Slunečno = v manželství bude slunečná pohoda.

2. Jasný den = radost ve společném životě.

3. Déšť = do manželství padá štěstí.

4. Sníh = do manželství padá požehnání a bohatství.

5. Bouřka = manželství bude plné vášně.

Naštěstí jakékoliv počasí přináší něco pozitivního.

Čepení nevěsty

Čepení nevěsty patří mezi staré lidové tradice a nesmí chybět na žádné krojované svatbě. Čas od času se ale tento zvyk objeví i jinde. Původně se čepení účastnila jen nevěsta a již vdané ženy. Nevěstě se sundal věneček a pentlení a za zpěvu vdaných žen se jí uvázal šátek, který symbolizoval přeměnu mladé svobodné dívky ve vdanou ženu. Dnes se čepení liší region od regionu. Někde se dělá nově i společně. Novomanželé si sednou na židle, nevěstě se sundá závoj, zaváže šátek a k novějším zvykům patří to, že dostane zástěru s vařečkou a ženich dostane fajfku a čagan. Novomanžele pak družba zvedne i se židlemi nad hlavy a oni si nahoře připijí. To všechno doprovází zpěv.

Zkouška ženicha

Zkouška ženicha a nevěsty jsou zvyky z dřívějška. Ženicha doma čekal špalek se sekyrou, stejně tak jako lahev vína. Pokud se prvně chopil sekyry, znamenalo to, že to bude dobrým hospodářem. Pokud se prvně chopil vína, měl z něj být dříve či později opilec.

Zkouška nevěsty

Na nevěstu čekala podobná zkouška. Po příchodu do ženichova domu mělo být na zemi rozsypáno smetí. Pokud jej nevěsta hned uklidila, měla být dobrou hospodyní, pokud smetí jen překročila, vše napovídalo o opaku.

Mince v levé botě

Štěstí a blahobyt má podle staré britské tradice zařídit stříbrná mince v nevěstině levé botě. Původně se jednalo o šestipenci. S ní by nevěsta měla absolvovat svatební obřad. Tato mince zároveň zajišťuje ochranu před zlými duchy. V některých rodinách předávají matky dcerám šestipenci právě na jejich svatební den.

Vybírání do střevíčku

Tato tradice už se moc na svatbách nevídá. Vybíráním peněz do střevíčku se dříve ohlašoval tanec s nevěstou. Za příspěvek si mohli pánové s nevěstou na chvíli zatančit.

Svatební svíčka

Svatební svíčka je spojovaná především se svatbami v kostele. Plamen svíčky má předpovídat budoucnost manželství. Klidný plamen znamená, klidné a harmonické manželství. Třepotavý nebo prskající naopak manželství bouřlivé.

Přenášení přes práh

Přenášení nevěsty přes práh je starým slovanským zvykem. Nevěsta nesměla do společného příbytku vstoupit sama protože se věřilo, že pod prahem jsou zlí duchové, kteří by jinak mohli způsobit neštěstí v domě. Přenesení nevěsty ale také symbolizuje nový společný začátek a i v současné době je velmi oblíbenou svatební tradicí.

Svatební noc

Svatební noc měla velký význam především v minulosti, kdy docházelo k sexu mezi snoubenci opravdu až po svatbě. Nejstarší tradice se váže k tzv. Tobiášovým nocím, jež představovali 3 noci cudnosti ještě po svatbě. Tradice se držela zejména ve Francii (v některých částech se dodržovala až do konce 1. světové války). Velký význam má svatební noc i v současnosti pro některé věřící páry.

V současnosti většina párů od svatební noci moc neočekává. Po celém náročném dni a oslavám do ranních hodin většina párů padne únavou, někteří navíc hojně posíleni alkoholem, a tak si raději vychutnají první ranní/dopolední intimnosti.